Než se z nálezu kamene stane součást vaší sbírky, čeká vámi nalezený „drahokam“ několik kroků a procesů, kterými musí projít.
Nejdříve vyrazíte do přírody na lokality, kde se drahé kameny nacházejí. A jelikož jsou to spíše informace pro začínající sběratele, zůstaneme u zoraných a dobře omoklých polí.
Jak jsem psal v článku „Najdi si svůj drahokam“, budete chodit po lokalitě a časem najdete nějaké ty kousky pecek. Chce to i dávku trpělivosti, často chodím i několik desítek minut, než něco najdu. A je to jako se sbíráním hub – i když téměř nic nenajdete, jste venku, na čerstvém vzduchu, v přírodě.
Po návratu domů nalezené kameny umyjte. Stačí voda a kartáček. Následně je dobré, zvláště pro začátečníky, dojít si k nějakému sběrateli – třeba ke mně.
V případě, že se obrátíte na mne, já vám kameny nejprve roztřídím na dvě skupiny.
První skupina – kameny, které nemají potenciál ke zpracování. Jedná se především o zlomky pecek, které nejdou pro svoji velikost zpracovat, nebo u kterých by hodnota zpracování byla neúměrná hodnotě kamene. Samozřejmě, pokud jde o první nálezy, dá se domluvit zpracování i takovýchto úlomků.
Druhá skupina – nálezy, které by se měly alespoň rozříznout nebo dobrousit.
První krok je za mě nejdůležitější – správně a dobře rozříznout kámen.
Řezání probíhá většinou diamantovou pilou chlazenou vodou, která kámen rozřízne na dvě poloviny. Takto nahrubo rozpracované kameny zase třídím na dvě skupiny – na kameny, které bych dále nezpracovával, a kameny, které si zpracování zaslouží.
A co se děje dál?
Rozříznutý kámen má plochu řezu lehce hrbolatou a jsou na ní stopy po pile. Tato plocha se dále zpracovává na litinovém kotouči, na který se přidává brusivo (karbid křemíku) s vodou. Ta při broušení odplavuje odbroušený materiál a rozmělněná, již „tupá“ zrna brusiva.
Já používám tři hrubosti broušení.
První – hrubé broušení, při kterém se odbrousí stopy po řezání a kámen se srovná do roviny. Plocha kamene je po broušení dost hrubá a musí se dále dohladit.
Druhé – jemnější broušení, při kterém se odbrousí hrubá stopa po předchozím broušení. Kámen má jemnější plochu a srovnají se rozdíly v tvrdosti jednotlivých minerálů.
I přesto, že jsou acháty křemičitany, rozdíl v tvrdosti mezi mikrokrystalickým chalcedonem a krystalickým křemenem tu je a neobrušují se stejně. Často může být v pecce i kalcit, který je daleko měkčí. Tyto rozdílné minerály se při tomto broušení musí srovnat do roviny.
Třetí – nejjemnější broušení, při kterém je plocha kamene srovnaná, mezi chalcedonem, křemenem a případným kalcitem není téměř viditelný rozdíl, a pokud se podíváte po ploše kamene, má lehce lesklý povrch.
Pokud mám takto připravený kámen, poslední úpravou je leštění. To se provádí na leštících podložkách (já kupuji v POLPURU) s použitím správných leštících prášků – například CEROX. Podložka musí být lehce navlhčená, nesmí na ní být příliš mnoho leštícího prášku a kámen se musí i trochu zahřívat, protože také teplota pomáhá k dosažení dobrého lesku.
Kámen je hotový, když jeho lesk neruší matné části a pokud se podíváte po ploše, měl by v ní být vidět odraz okolí jako v zrcadle.
Postupy se mohou lišit a každý kamenář má osvědčenou jinou pilu, jiný kotouč, brusivo, leštivo, méně či více operací. Výsledný lesk kamene to ale nesmí ovlivnit.
No a pak už je na nálezci, kde mu vytvoří čestné místo, aby se mohl svým nálezem pochlubit známým a kamarádům.
Tak takhle po vybroušení vypadá ten ošklivý a zabahněný šutr z pole.