Mám to veliké štěstí, že žiji v jednom z nejkrásnějších koutů České republiky, a to na okraji Českého ráje.
Kraj, který je krásný rozmanitou přírodou, zajímavou historií, podkrkonošskou architekturou a hlavně je považován za pokladnici kamenů, které se tu sbírají od nepaměti.
Kraj, kde se odjakživa brousí šperkové a sbírkové kameny, skleněné vázy, talíře, korále a kde skláři foukali jedny z nejuznávanějších výrobků ze skla v celé Evropě.
Ale než se tady našel ten „první“ drahokam, předcházel tomu všemu dlouhý geologický vývoj, který začal při vzniku Země.
Tak trochu z té prehistorie
Dnes tu je v podstatě geologický klid, ale nebylo tomu tak vždy.
Přeskočíme vznik Země a krušné začátky naší planety a přesuňme se na začátek starších prvohor, přes druhohory až po třetihory, kdy tu v Podkrkonoší bylo geologicky velice rušno.
Musíme si uvědomit, že území Čech bylo v prvohorách pod obratníkem Kozoroha a postupně se přesouvalo přes rovník až na dnešní 50. rovnoběžku severní šířky.
K tomu přidejme v prvohorách sopky (Kumburk, Bradlec, …), sladkovodní jezera a močály, druhohorní křídové moře a mělčiny až po třetihorní dozvuky sopečné činnosti, vznik čedičových kuželů Trosek a domodelování hory Kozákov.
A ještě musím zmínit i podnebí. Od minima až po neuvěřitelných 35 % kyslíku, s vysokou vlhkostí a teplotou v prvohorách, teplé a suché, mořem zalité druhohory, až po mírné třetihory, končící poslední dobou ledovou ve čtvrtohorách. I to se podílelo na krajině a jejím bohatství.
A tak díky souběhu všech událostí se na relativně malém území, které bych „ohraničil“ městy Liberec, Turnov, Rovensko pod Troskami, Jičín, Nová Paka, Vrchlabí, Semily a zpět Liberec, nachází tak rozmanitý svět drahokamů a zkamenělin jako na málokterém jiném místě v republice.
Ano, proč popisuji historii, vývoj a geologii?
Abychom se na výletě zamysleli nad tím, že to, co je kolem nás, není samozřejmostí dneška, ale že za tím stojí vývoj, který si mnozí neuvědomují.
Proto ten, kdo vyjde do přírody a dívá se na nebe, do krásných dálek Čech nebo pod nohy, by si měl uvědomit, že to vše jsou věci, které se vyvíjely miliony let a my se jimi dnes můžeme kochat.
Ale pod nohama je neviditelný svět neodkryté historie. V zemi jsou zbytky naší civilizace až po začátky života na Zemi.
Toto bohatství je dokladem geologických procesů a doplňuje obraz toho, jak neskutečně všestranná a výjimečná je naše planeta.
Proto každý, kdo vyrazí do přírody za nerosty, zkamenělinami či drahými kameny, by se měl chovat s určitou úctou a pokorou k přírodě. Měl by si uvědomit, že to pole či les někomu patří a může být rád, že ho nikdo nevyhání. Když někomu v lese podkopu strom a ten spadne nebo kopu na zasetém poli a díru ještě nezaházím, musím čekat, že mě příště vyženou. Bohužel ale vyženou i ty, kteří jsou slušní, nic neničí, a nakonec třeba i otce s malým dítětem, které si chtělo najít svůj první drahokam.
Pro kamenáře i laiky by měl být nejdůležitější ten nález a až na druhém místě peníze.
Přece jenom by to měl být koníček, díky kterému může naše okolí krásu kamenů obdivovat. Nikdo snad nechce, abychom nemohli známým ukázat, jak se rýžují české granáty, nebo aby to dopadlo tak jako v jižních Čechách na vltavínech, kde se i na laické sběrače pomalu pořádají hony.
To, co lopatou vykopu za půl dne, mám bagrem za minutu. Ale raději lopatou a po dohodě s majitelem desetkrát než bagrem jen jednou. Potom mohou začínající sběratelé klidně jít na pole a najít si ten svůj první drahokam.
Vzpomenete si na své první nálezy? Nebyla to nádhera, i když to byl jen střípek křemene?
Dejme možnost i ostatním si tuto radost udělat.